Jak peníze mění hodnotu v čase

Částka zůstává stejná, hodnota ne

Stotisíc uložený v šuplíku je za deset let pořád stotisíc. Jenom si za něj koupíte míň.

Je to nejméně dramatická věc, která se s penězi může stát, a proto si jí skoro nikdo nevšimne. Nikdo vám nic nevezme. Číslo na výpisu se nezmění. Změní se jenom to, co za to číslo dostanete.

Česká národní banka má inflační cíl dvě procenta ročně. Když se daří ho držet, ztrácí stotisícová úspora za deset let zhruba osmnáct tisíc kupní síly: zůstane vám hodnota asi 82 000 Kč v dnešních cenách. Není to katastrofa. Je to daň za nečinnost a platí se automaticky.

Zajímavější je, co se stane, když se cíl držet nedaří. V roce 2022 dosáhla podle Českého statistického úřadu průměrná roční míra inflace 15,1 %. Jediný takový rok ubere z kupní síly víc než šest let dvouprocentní inflace.

Z toho neplyne, že máte někam běžet. Plyne z toho jediné: nedělat nic není neutrální volba. Je to taky volba a taky má svůj výsledek. Zbytek téhle příručky je o tom, podle čeho se dá rozhodovat vědomě.

Co banka dělá s penězi, které jí půjčíte

Vklad není úschovna. Je to půjčka, kterou dáváte vy bance, a proto z ní chodí úrok.

Většina lidí si představuje, že jejich peníze leží v bance někde stranou, označené jménem. Nic takového se neděje. Ve chvíli, kdy peníze uložíte, přestávají být vaše v právním smyslu vlastnictví věci a stávají se pohledávkou: banka vám dluží stejnou částku a slíbila, že ji vydá, když si o ni řeknete.

Mezitím s nimi pracuje. Půjčuje je dál, na hypotéky, na provoz firem, na spotřebitelské úvěry, za vyšší úrok, než platí vám. Ten rozdíl je úrokový výnos banky a je to hlavní důvod, proč banka existuje.

Proč běžný účet platí skoro nic a spořicí víc

Rozdíl není v laskavosti, ale v předvídatelnosti. Z běžného účtu si můžete vybrat všechno kdykoli, takže s těmi penězi banka nemůže dlouhodobě počítat. U spořicího účtu nebo termínovaného vkladu se předvídatelnost zvyšuje a banka za ni platí. Čím pevněji se zavážete, tím vyšší sazbu obvykle dostanete.

Odkud se sazby berou

Základem je repo sazba České národní banky: cena, za kterou si komerční banky ukládají peníze u centrální banky. Když ČNB sazbu zvedne, zdraží peníze v celé ekonomice: rostou sazby na úvěrech i to, co banky nabízejí na vkladech. Když ji sníží, děje se opak. Sazbu na vašem spořicím účtu tedy neurčuje vaše banka sama. Jen rozhoduje, jakou část pohybu vám předá.

Vklad v bance je půjčka. Jenom ji tak nikdo nenazývá, protože věřitelem jste vy a to zní neobvykle.

Co se stane, když banka skončí

Vklady u bank licencovaných v Česku kryje Garanční systém finančního trhu do výše odpovídající 100 000 eur na jednoho klienta u jedné banky. Kryje vklady, ne investice: peníze na běžném, spořicím a termínovaném účtu ano, podílové fondy nebo dluhopisy ne. Je to jeden z mála skutečně tvrdých rozdílů ve financích a vyplatí se ho znát dřív než sazbu.

Úrok, který úročí sám sebe

Rozdíl mezi jednoduchým a složeným úrokem je prvních pár let nezajímavý. Pak přestane být.

Jednoduchý úrok se počítá pořád z původní částky. Složený se počítá z částky včetně už připsaných úroků: úrok začne vydělávat další úrok. Zní to jako detail a prvních pár let to detail je.

Všimněte si tvaru. Po deseti letech je rozdíl 4 392 Kč a dá se přehlédnout. Po třiceti je 52 726 Kč, tedy víc než polovina původního vkladu, a nevzniklo to tím, že by někdo přidal peníze. Vzniklo to tím, že se nic nevybíralo.

Pravidlo 72

Odhad, který se vejde do hlavy: vydělte 72 roční sazbou v procentech a vyjde vám přibližný počet let, za které se částka zdvojnásobí. Při třech procentech to je 72 ÷ 3 = 24 let. Přesný výpočet dává 23,4 roku, takže odhad se plete o sedm měsíců a na rychlou orientaci to stačí.

Stejné pravidlo funguje i obráceně a tam je nepříjemnější. Při šesti procentech inflace ztratí peníze polovinu kupní síly za dvanáct let. Složené úročení nerozlišuje, kterým směrem pracuje.

Proč čas váží víc než částka

Dva lidé, stejná sazba, velmi rozdílné nasazení, a skoro stejný výsledek.

Tenhle příklad stojí za to projít pomalu, protože jde proti intuici. Oba spoří 2 000 Kč měsíčně a oběma se částka úročí modelovými čtyřmi procenty ročně.

• Anna spoří deset let a pak přestane. Vloží celkem 240 000 Kč a dalších dvacet let se částky nedotkne.
• Bohdan začne o deset let později než Anna a spoří dvacet let bez přestávky. Vloží celkem 480 000 Kč.

Bohdan vložil dvakrát tolik co Anna. Po třiceti letech od Annina startu má Anna přibližně 654 500 Kč a Bohdan přibližně 733 500 Kč. Za dvojnásobek vložených peněz získal Bohdan o dvanáct procent víc.

Anna vložila polovinu toho co Bohdan a skončila na devětaosmdesáti procentech jeho výsledku. Ten rozdíl nevyrobily peníze, ale deset let.

Nejde o to, že by bylo zbytečné spořit později. Bohdan skončil výš než Anna a bylo to správné rozhodnutí. Jde o to, že čas je ve výpočtu v exponentu, zatímco částka je jen násobek. Proto se vyplatí spíš začít malou částkou brzy než čekat, až bude na velkou.

Riziko není sprosté slovo

Ve financích neznamená riziko „něco špatného“. Znamená, jak široký je rozptyl možných výsledků.

V běžné řeči je riziko hrozba. Ve financích je to míra rozptylu: jak daleko od sebe leží výsledky, které mohou nastat. Nízké riziko znamená úzký rozptyl, výsledek bude blízko očekávání, ať už je jakékoli. Vysoké riziko znamená široký rozptyl na obě strany.

Z toho plyne jedna věta, která se vyplatí zapamatovat: vyšší očekávaný výnos se nedá oddělit od širšího rozptylu. Nejde o morální pravidlo ani o opatrnickou frázi. Kdyby existoval nástroj s vysokým výnosem a úzkým rozptylem, kupovali by ho všichni tak dlouho, dokud by jeho cena ten výnos nesrovnala.

Tři slova, která uvidíte v dokumentech

• Volatilita: jak moc hodnota kolísá v čase. Sama o sobě neříká, jestli roste, nebo klesá.
• Pokles z maxima: o kolik hodnota spadla od svého vrcholu. Odpovídá na otázku, jak nepříjemné to bylo v nejhorším okamžiku.
• Korelace: nakolik se dvě věci hýbou spolu. Když je vysoká, nepomůže vám, že jich máte víc.

Poslední bod je celá myšlenka diverzifikace. Rozložit peníze mezi pět věcí, které reagují na stejnou událost stejně, není rozložení rizika. Je to pětkrát stejná sázka napsaná pěti způsoby.

„Zaručený vysoký výnos“ není odvážná nabídka. Je to vnitřně rozporná věta.

Proto stojí za to brát „zaručený“ a „vysoký“ v jedné větě jako signál. Buď ten výnos zaručený není, nebo vysoký není, nebo to slovo garance kryje něco jiného, než si čtenář představí. Které z toho platí, se dá zjistit jen z dokumentů.

Co v Česku existuje a čím se to liší

Věcný přehled. Žádné doporučení, žádné pořadí, žádný výběr nejlepšího.

Následující seznam popisuje, co jednotlivé nástroje jsou a podle čeho se liší. Není to žebříček a nic z toho není doporučení. Které z nich dává smysl pro vás, závisí na věcech, které o vás nevíme a vědět nemůžeme.

Dvě věci, které se pletou nejčastěji

První: spoření a investice nejsou totéž. U spoření znáte sazbu dopředu a jistinu kryje pojištění vkladů. U investice ani jedno neplatí a hodnota se mění podle trhu. Slovo „spoření“ se přitom objevuje i v názvech produktů, které jsou investicí. Rozhoduje obsah smlouvy, ne název.

Druhé: dohled neznamená záruku. Když nad subjektem dohlíží Česká národní banka, znamená to, že musí plnit pravidla a hlásit se. Neznamená to, že ČNB ručí za výsledek nebo že produkt někdo schválil jako vhodný.

Nabídka, která nesedí: čeho si všimnout

Většina problematických nabídek má stejných pár znaků. Poznat se dají dřív, než dojde na peníze.

Tahle kapitola je tu proto, že je ze všech nejpraktičtější. Nejde o to nikoho podezírat. Jde o to mít krátký seznam otázek, který se dá projít u jakékoli nabídky za deset minut.

Žádný z těchto bodů sám o sobě neznamená podvod a spousta poctivých nabídek jeden z nich náhodou naplní. Tři najednou už ale znamenají, že se vyplatí zpomalit a nechat si dokumenty projít někým, kdo v tom nemá zájem.

Co se dá naučit a co ne

Poctivá hranice, na které stojí celý tenhle projekt.

Dá se naučit číst dokumentaci produktu a najít v ní poplatky. Dá se naučit rozlišit spoření od investice, rozumět tomu, co která sazba znamená, a spočítat si vlastní čísla místo přebírání cizích. Dá se naučit poznat nabídku, která nesedí, a vědět, kde si protistranu ověřit.

Nedá se naučit předvídat trh. Nikdo to neumí a kdokoli tvrdí opak, tvrdí něco, co se dá snadno vyvrátit. Nedá se naučit způsob, jak mít vysoký výnos bez rozptylu, protože takový způsob neexistuje. A žádná výuka za vás nemůže rozhodnout, jaké riziko unesete. To je otázka o vaší situaci, ne o financích.

Výuka mění to, čemu rozumíte. Nemění to, co udělá trh.

Proto na tomhle webu nenajdete žádné doporučení konkrétního produktu, žádný signál, žádnou správu peněz a žádné číslo, které by mělo vypadat jako slib. Nabízíme kurzy a nic jiného. Když z téhle příručky odejdete jenom s tím sedmibodovým seznamem ze sedmé kapitoly a nikdy se nepřihlásíte, splnila svůj účel.